Vojmír Vokolek – Mizející poselství

Z volného cyklu Výrazné osobnosti Pardubicka

Výstava připomene a s odstupem patnácti let po úmrtí komplexně reflektuje nadčasovost a mnohotvárnost tvorby jedné z nejvýraznějších poválečných regionálních osobností Pardubicka, malíře, sochaře, grafika, ilustrátora a básníka Vojmíra Vokolka (1910 – 2001). V rámci širšího kulturního projektu upomínajícího na odkaz známé pardubické tiskařské rodiny Vokolků, koordinovaného pod záštitou Pardubického kraje, koncipuje Východočeská galerie v Pardubicích ve spolupráci s rodinou a soukromými sběrateli nové expoziční zhodnocení tvůrčího i duchovního odkazu všestranného solitérního díla Vojmíra Vokolka, souznícího ve svých ideových a formálních přesazích s mezinárodními dobovými tendencemi minimalismu či konceptuálního umění. Projekt připomínající malířské, grafické, sochařské, ilustrátorské i freskařské dílo.

Výtvarník Vojmír Vokolek (3. 6. 1910 – 30. 7. 2001) se narodil v Pardubicích v rodině tiskaře Václava Vokolka. V letech 1928 – 1932 studoval VŠUP v Praze v sochařském ateliéru Jaroslava Bendy, v letech 1932 – 1934 pak pokračoval v grafické speciálce F. T. Šimona na Akademii. Ve své tvorbě však zůstal nedotčen akademickou manýrou a řemeslným rutinérstvím. V období 30. let ilustroval knihy tištěné v rodinné tiskárně. S bratry Vlastimilem (1903 – 1985) a Vladimírem (1913 – 1988) založil známou edici Lis tří bratří: Vlastimil tiskl, básník Vladimír psal a výtvarník Vojmír ilustroval. Za války vytvořil cyklus dřevorytů Svatých patronů českých. Do roku 1949 vyšlo v rodinné edici na sedm svazků, poté byla poúnorovým režimem tiskárna zničena. Vojmír se živil jako restaurátor. V letech 1958 až 1983 vytvořil pod vlivem Giottova díla i znepokojivé dobové mezinárodněpolitické a duchovní atmosféry ojedinělé freskařské dílo, realizované často společně s dalším interiérovým mobiliářem v desítce sakrálních objektů, situovaných především v Pardubickém kraji. Od závěru 60. let pak pracoval se dřevem, v pronajatém opuštěném statku v Dvakačovicích u Pardubic vytvářel osobité minimalistické symbolické objekty také z kamene a plechu. Své dílo doprovázel experimentálními básnickými texty blízkými fónické poezii. Vokolkův mnohotvárný a dodnes mimo hranice regionu jen málo doceněný umělecký odkaz představuje ojedinělou hluboce duchovní, symbolickou a humanistickou reakci na komplikované dobové tvůrčí a sociální okolnosti.

Retrospektivní výstava sleduje všechna autorova klíčová tvůrčí období v dobových souvislostech. Připomenuta bude raná Vokolkova meziválečná tvorba, tedy grafiky a ilustrace 30. let, následně prostřednictvím velkoformátových tisků a projekce i ojedinělé poválečné malířské freskařské dílo, vytvářené autorem pro regionální sakrální objekty a pojímané nadčasově jako jistý gesamtkunstwerk nesoucí specifické dobové sociální a duchovní poselství, přes následné variabilní sochařské objekty vznikající od přelomu 70. let, realizované zpočátku především v přírodních materiálech a později i v kovu. Jak již bylo vícekrát odborně poukázáno, podstatná část z tohoto tvůrčího (především sochařského, ale i freskařského) odkazu Vojmíra Vokolka byla přitom v uplynulých desetiletích nenávratně zničena či ztracena dříve, než časový odstup a okolnosti dovolily širší kontextuální zhodnocení a dokumentaci jeho díla. Výstava a doprovodné programy tak v neposlední řadě chtějí upozornit i na tuto znepokojující skutečnost.

Výstava Vojmír Vokolek – Mizející poselství je součástí komplexního projektu upomínajícího význam autorského odkazu tiskařské rodiny Vokolků iniciovaného prvním náměstkem hejtmana Pardubického kraje Ing. Romanem Línkem, MBA a Klubem přátel Pardubicka. Regionálně významný projekt koordinuje spolupráci Východočeské galerie v Pardubicích, Východočeského muzea, Krajské knihovny, Univerzity Pardubice a dalších soukromých i neziskových subjektů. Kromě realizace reflexivní odborné výstavy Vojmíra Vokolka na půdě Východočeské galerie v Pardubicích zahrnuje přípravu literární konference, sekundárních menších dokumentárních výstav v knihovně či Galerii NOV, bohoslužbu, zamýšlené pojmenování nové pobočky Krajské knihovny na Knihovnu bratří Vokolků, komentované prohlídky kostelů, i další vzpomínkové akce.