Velké malé radosti / Šperky a objekty Pavla Herynka

Velké malé radosti / Šperky a objekty Pavla Herynka

29. 9. 2023 – 14. 1. 2024
Kurátorky: Klára Zářecká, Michaela Johnová Čapková

Výstava představí, nejen pardubickému publiku, výtvarníka a pedagoga Pavla Herynka. Jeho tvůrčí zájem je soustředěn na šperky, objekty, kresbu a grafiku. Rodák z Pardubického kraje, z Proseče u Skutče, už téměř padesát let pracuje a tvoří v Olomouci.

V hrubých betonových šachtách obilného sila představíme výběr šperků a objektů vznikajících téměř pět desetiletí. Na diváky čeká vizuální dialog mezi surovým výstavním prostředím a precizně zpracovanými drobnými předměty. Šperky jsou pro přehlednost řazeny do čtyř materiálových skupin, kterým odpovídá i vymezení prostoru ve výstavě. Divákovi se otevře mimořádná příležitost vnímat přístup autora k jednotlivým materiálům a sledovat různé proměny jeho tvorby v průběhu času. 

 Krátce k výstavě v GG

"Tvorbou šperků se zabývám už pěknou řádku let a co mne v poslední době snad nejvíc v této souvislosti překvapuje je, že mě tvorba těchto zdobných miniatur stále baví a přináší mi radost. Nejsem odborným školením šperkař, ani nepracuji s drahými kovy, kameny a perlami. Mám i tyto materiály rád, ale má cesta se vinula jinudy. Tady bych rád připomněl slovo básníka a výtvarníka Jiřího Koláře, který mé šperky nazval okrasy. To mi dodnes přijde výstižné.

Pro mou výtvarnou práci byla patrně nejsilnějším impulsem už od dětských let především otcova stolařská dílna, kde vyráběl všechno možné, co venkovský život vyžaduje: od topůrek, násad nebo kuchyňských prkének až po lyže, sáňky, žebříky, a dokonce loďky s pádly. Tam jsme s bratry okukovali, jak se co dělá, a později mu pomáhali při práci a sami zkoušeli něco vyrobit. Zde jsem poznal hlavně práci se dřevem a využil získané dovednosti ke svým prvním šperkům. K domácím dřevinám později přibyla i dřeva exotická – eben, bruyer a ovangkol z odpadu místní fajfkárny. Mnohem později jsem objevil jako tvárnou surovinu obecné kovy, papír či papírmaši a umělé hmoty. Nemohu pominout ani nalezené, odhozené, hlavně kovové předměty. Ty mě od malička zajímaly a inspirovaly. Hlavně pro svou ženu jsem z těchto nálezů udělal celou řadu broží.

Moje výtvarná práce se rozvíjela od raných obecných základů hlavně díky výuce na Škole uměleckých řemesel v Brně a navazujícímu studiu na Katedře výtvarné teorie a výchovy FF UP v Olomouci. Vyjmenování inspiračních zdrojů od přírody až ke geometrii by si vyžádalo hodně místa. Značnou roli kritika a inspirátora vedle řady odborníků, např. z Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nebo jabloneckého Muzea skla a bižuterie, měla a dosud má moje žena. Je ve většině případů první, kdo výsledky mé práce vidí, a nikdy se nerozpakuje vyjádřit svůj názor.

Mezi střední a vysokou školou (od podzimu 1963 – po léto 1964) jsem strávil rok v zaměstnání v dílnách propagačního podniku na třídě 17. listopadu v Pardubicích. Rád vzpomínám na městskou knihovnu s čítárnou vedle Zelené brány s výborným antikvariátem hned pod ní (dnes kavárna) a na koupání v Chrudimce kousíček od Automatických mlýnů. Osvěžení duše i těla. Od prvního pohledu na monumentální budovu mlýnů jsem byl tenkrát stavbou okouzlen a často jsem se na ni chodíval s potěšením dívat. Jsem rád, že zde nyní představuji publiku část své práce a poznávám tak přímo proměnu tajemného průmyslového objektu v moderní galerii."

Pavel Herynek, červenec 2023

Pavel Herynek, Brož (Větvička), ze série Ostrev, 2008 - 2022 , zlacené dřevo, nerez ocel, d.12,5 cm
Foto: Markéta Lehečková